středa 15. října 2014

Top secret...



To my all lovely readers: don't panic ;)! I'm not giving up the decision to write in English, but today is a special occasion. One of the very popular Czech blog bday. And that's why I should greet back in Czech. See you tomorrow in English again. Kuju. (That's a Czech "dekuji" spoken "dekuju" shortcut)

Tuším, ze dneska se mi tu trochu zvedne návštěvnost a já jsem, jako na potvoru, v minulém příspěvku přepla na angličtinu. A jak jsem tak četla ten blog ze kterého mi sem dnes budou proudit DAVY čtenářek, tak jsem si řekla, že lepší, nejlepší pro všechny bude trocha kompromisu. Blog psaný v angličtině, s odstavcem pro mé nejvěrnější skalopevné Čechyně a Čechy. A občas, jako třeba dneska, něco hezky česky s anglickou notickou.

Ale mili zlatí, já dneska nemám moc času, spěchám do chlebodárcovy komůrky a tak jsem vám tu jenom chtěla nechat malý pozdrávek. Příští českém bude delší.

Jo a zatím ani snad neklikejte na e-shop, tašky budou, chystám si zásobu na listopad.

Děkuju a naskle!
Pinterest Facebook Twitter Google +1

čtvrtek 2. října 2014

Denim Blue...



Well... Here we go. A historical milestone has just been crossed; I’ve decided to write my blog in English. I’ve been living abroad since 2011 and during that time, both here in Zurich and while I traveling, more and more people have begun to ask me if I have my own page. “Yes”…  is my usual answer, but, up till now it was always followed by… BUT. The kind of BUT you can see from over the horizon. The BUT saying yes, I have but in Czech. So, the world is becoming smaller, distances in business and contacts shorter, and English universal. The decision was a bit hard, however after receiving a lot of support from my regular Czech readers I’m convinced that now it is time.

I was also thinking about starting each post with a few words in Czech, just for a taste of the language I love. But instead, I will always put a kind of cherry on the top of the cake - with few words in Czech at the end.

Today's post is about the creative project we do for the Movember charity event. We are grateful for last year’s success and we hope to have the same great results this year. This year we are following the trend and we are going to work with collected denim, in addition to business shirts.

The principle of the project is easy. Movember charity is all about men's health and raising awareness about prostate cancer. That's why we collect used men's clothes such a business shirts, ties (and the focused reader already knows, this year also jeans) and we turn them into something new. 

In September and October we collect clothes and four of us, proudly called designers, develop advanced stuff for the auction. Then, in November we organize two creative workshops where we share our beloved sewing machines with the group of experienced adults, who may or may not be virgins (of course I mean may or may not have ever threaded a needle). And the workshops are a fun way to enjoy creating together while contributing to the Movember charity which leaves us with great memories instead of few bank notes less in our wallet.

Between the workshops and auction we will display our wares so everyone in the building knows what is available for the Big evening. We also have an Auction catalogue, so that the bidders will see each item’s creator and how many hours were spent making it (of course, time is money… hint hint hint).

Last year we auctioned more than 25 items and raised nearly 2500 CHF (for the genau German readers in my blog (hallo Brigitte, herzlich willkommen!) let say it was 2459 CHF, ok? ;)).

I will keep you up-to-date about as things develop. You can also follow us on Instagram looking after #BaxMo2014 hashtag, or you can like us on Facebook.

For me, this project is about the joy of sharing creativity, ideas and fun with colleagues. I like the moments when we shout ateach other like little kids and collect more creative ideas than we could ever complete.  Like yesterday, when my boss donated us his old clothes. He gave me his running shirt saying: "This one was hardest to give away, my true love and emotions coming with it." I understood and promised to turn it into something worth donating for.



You know, sometimes [regularly!!!] creative ideas come at the most unexpected moments. So I wanted to be ready, just in case some of those immediate urgent moment compel me to grab my scissors and … CUT!

I put the shirt on my kitchen table. And this morning, on the way to the Nesspreso machine - it came. I saw it immediately and I know what this one is going to be!



Any idea, when you see the props?


PS: No vidíte to. Jsem se tak zasoustředila na tu cizojazyčnost, že jsem nejčko (pro Kláru) málem zapomněla na tu slibovanou třešínku na dortu. Tu českou. Tak tady je: Dneska je to spíš balvan, protože jdu s pokožkou na trh a vydávám tu na světlo všemohoucí moji cizojazičnou stránku. Ale doufám, že jse z textu výše aspoň trochu pochopili, že zase sbíráme staré oblečení, ze kterého budeme šít věci do bytu, pro děti i pro dospělé. Letos se snažíme vybrat co nejvíce džínů. A to tričko nahoře mi dal můj pan vedoucí s tím, že se ho hrozně nerad zbavoval. A tak jsem mu slíbila, že teda z této vzácnosti speciálně  udělám něco čupr pěknýho. A jak jsem se kolem toho trička ležícího na kuchyňském stole ploužila k ranní dávce kofeinu, hnedle mě to napadlo. Napadá vás, co to nakonec bude?

Pěkný den!
Pinterest Facebook Twitter Google +1

pondělí 29. září 2014

Dilemma...



Tak jsem dostala několikero urgencí. Nejenom máma, přátelé, ale už i Google se rozhodli mě povzbudit v dalším psaní. Ne že bych s tím teda nějak vědomě chtěla seknout, ale jak vidíte, v poslední době se frekvence jednou až dvakrát týdně trochu stáhla na ... jednou za měsíc a tím nemyslím červenec, srpen a teď dokonce téměř i září, kdy jsem to vyřešila dokonce kompletní absencí. 

Sama přemýšlím, proč tomu tak je a myslím, že těch důvodů je hned několik. Nezapínám počítač. Svojí dávku Pinterestu, Facebooku a Instagramu řeším buď ve vaně nebo v posteli nebo stojíc u kávovaru, protože ta iTechnika je prostě taková nějaká "ready to use". Moc mě ani nebaví sedět u stolu a klávesnice, když to dělám od pondělka do pátku v kanceláři. 

Další důvod je, že se teď vážně věnuju víc projektu "je na čase rozjet švýcarskej business" a tak šiju věci do zásoby, abych, až se osmělím a zajdu do toho obchodu, ve kterém jsem si naplánovala, že budou mít moje věci, abych tam nešla "jako chudobka", jak by řekla moje máma (který ale říkáme Pomněnka, nicméně něco na tom s těma kytkama bude). Takže suma sumárum, prostě šiju a vymýšlím věci s tím spojené a nepíšu.

A další důvod je asi nejzásadnější, protože se právě jmenuje to dilema ... už jsem čtvrté léto mimo rodnou hroudu a nevypadá to, že bych se nějak pakovala zpět (spíš to vypadá, že kořínek, co tu zapouštím je tak trochu tuhý). Mno a čím dál tím častěji se mě zdejší přátelé a známí ptají "a jaký máš vlastně ty stránky" a já jim odpovídám, že je to mojejménotečkacom jenže je to celý česky. Tak mám tu sice překladač, ale jestli jste někdy okusili, jak se Google popere s obsahem stránky, tak víte, že to není žádná velká hitparáda. Tož, jak už to tak naznačuji, jsem si řekla, že je na čase psát anglicky. Protože jinak je sdílení vážně dost omezené. Jenom mi přijde škoda, že košatost češtiny zmizí. Řada z vás si tu bude moci číst dál, ale někteří ne, třeba moje máma, chuděrka Pomněnka chudobka. Na druhou stranu, teď se vrhla na angličtinu takže by to tu mohla mít jako studijní oddělení.

A tak mám to dilema a pořád jsem odsouvala rozhodnutí. Ale říjen klepe na dveře a já si slíbila, že "do švestek" bude první obchod v Curychu prodávat moje věci a tím pádem i moje e-prezentace bude vyžadovat "zmezinárodnění". Vrchol zoufalství pro mě je, že už si mě moje věrná čtenářka Lola Prasátková našla na Facebooku, což si vysvětluju tak, že jí, asi, holce jedný chybím.

A taky já jsem na Facebooku něco viděla, nový příspěvek Dáši, který mě uchvátil. Taky Rosa po mně něco chtěla... Tak snad to ještě stihnu. A sem píšu abych nebyla za vostudu. A navrch tomu všemu jsem si dneska volala s mojí nejmilejší scénáristkou. Rozhovor mě tak nakopnul, že to už byla vážně poslední kápě...

Takže, moji milí, tohle je, pokud vše půjde jak chci, poslední komplet český příspěvek tady. Zřejmě na horní lištu umístím link na nějakou alternativní českou stránku, ale tahle bude hlavní a ... anglická. Ráda bych se zeptala, co si o tom myslíte, tedy, vlastně se ptám, co si o tom myslíte. Jenom nevím, kolik z vás mě ještě (pravidelně) čte.

A protože mi přijde divné dávat sem jen tak čistě verbální příspěvek, dneska jedno psaní, jak říká Rosa. Tohle je recyklované, džínové a je pro mojí kamarádku, tedy bylo, protože už ho nemám. Teda, je, protože ona už ho dostala poštou. 

Našila jsem toho už docela dost, taže mám "náměty na reportáž" nachystané. A taky jsem si udělala drobnou ekonomickou rozvahu o cenách svých šitých věcí, čili, co nevidět, sekce e-shop.

Tož neházím srp do žita, jelikož nejčko je už (ještě) září a kráčím vstříc nové epoše... 

To be continued, you know ;).


Pinterest Facebook Twitter Google +1

úterý 6. května 2014

Summer

Koukám, že jarní období tady na mém blogu trochu uvadalo (a navíc už mi zase volala máma, co jako bude s dalším příspěvkem). Tak flákala jsem to, pravda, trochu, ale zase si říkám, že off line to taky vůbec není špatný a že se nic nemá přehánět, ani starosti s tím, kdy a jak jsem něco "publikovala". Ale dneska mě vzbudili kosi černí, sedíc na lípách srdčitých pod mými okny umytými ... a tak když ten den tak prima začal, proč bych si, jen tak pro radost něco nenapsala (a mámě a Lole P. ubydou starostě, co se se mnou děje).


Za pár dní mě čeká tak trochu urychlené léto v jedné písečné destinaci, inu, usmyslila jsem si, že si uklohním po čase taky něco pro sebe. Nějakou tu taštičku. Nebo teda spíš tašku, protože na taštičky (ani na zdrobněliny, stejně jako Lucii) mě nikdy moc neužilo. Inu, napadlo mě, jedouc si tak na retro vlně, že konečně použiju ucha od tašky, kterou dříve nosívávala ta máma moje zlatá boubelatá.





Jenže - jsem tak trochu taškově hamyžná (miluju tohle slovo, i jeho slovenskou verzi, - pažravá) tak jsem si říkala, že to by ale nebylo lautr vůbec praktické, našít na ta ucha jednu verzi a šmytec. Protože k mému dvoudennímu létu u moře a u bazénu potřebuju bílou. Ale pak jí asi budu musit vyprat. A pak si asi budu chtít užít džínovou. A ještě koskovanou kanafasovou. Zvlášť když už vím, kam pro kanafas zajít (zabrouzdat). A tak zase došlo na švidl s košilovýma légama. 



Prostě si ušiju sáček lomeno pytlík a našiju na něj tu část košilové légy, kde jsou dírky. A na tělo tašky knoflíky. A je to. Připínací, odepínací a zas tam dací. A tak si možná udělám i námořnickou verzi, když je to celé takové variabilní.



Uvnitř jsem si udělala kapsy, které se mi osvědčily na všech taškách Brigitte a aktuální uživatelky si je taky moc pochvalují. A abych se v té bělobě polární noci či šajnícího slunéčka dočista neztratila, okraje kapes jsem si orientačně vyznačila, nikoli souřadnicemi, ale medovým proužkem, kterému já říkám šikmý, ale třeba moje milá česko spolubydlící ho nazývá kosmý. Hlavně že je medovej a pěkně ladí s ušiskama. Pamatuju si tu dobu, kdy se doma tyhle uši vyřezávaly a opalovaly a lakovaly, to už ani není pravda, jak říká moje babička. Pamatuju si i vůni sena u ní na půdě a domádo lampu, kterou jsem na tu půdu chodila okukovat. Nevím, kdo dělal ty uši - lampu určitě strejda. A možná i ty uši. Se zeptám.

A když jsem u toho sena a půdy a prázdnin u babičky, tak to dneska tak pěkně letně uzavřu. Pěkný skoro letní den (i když zrovna třeba mrzne, nebo je kolem deseti stupňů a lije) ale proč tomu neříkat letní, že?

A jak říkáte těm proužkům? Šikmé nebo kosmé? A co jste poslední dobou recyklovali vy?





Pinterest Facebook Twitter Google +1

pátek 11. dubna 2014

Finally ...

Tak už jsem zase tady. V poslední době jsem hodně cestovala, věnovala se šití a taky pořád pracuju na tom, aby vám moje tašky jednoho dne chodily poštou v těch nejlepšejších balíčcích a aby mi tu e-shop fungoval. A taky se pomalu rozmlouvám německy a chodím se svým loktem na pravidelné tortury k jinak ale moc milé fyzioterapeutce. To jen tak na úvod po delší pauze.

Dneska už se nedalo nic dělat, na Facebooku, v e-mailech a dokonce i v sms od mojí drahé mámy mi přišla urgence, co se jako děje a kdy bude nový příspěvek na blogu.

Hola. Tak tady ho máme.



fotka odsud

Jedním z mých cestovacích počinů v posledních týdnech byl výlet za kamarádkou do Bratislavy a tak jsem jí chtěla ušít prima tašku. Nakonec jsem udělala takovou horskou sérii, respektive, ušila jsem celkem tři tašky (dva nákupní Petery a jednu školní Kláru) a nechala jsem se inspirovat touhle fotkou.




Takhle to celé dopadlo. Horní taška na téhle fotce ještě není uplně došitá, takže samozřejmě vidíte různé všelijaké cancoury a tak... Ale již je hotová a bude jedna z prvních "volně prodejných" v e-shopu. Ta spodní a organizér zůstaly minulý týden v Něměcku a ta prostřední u již zmíněné kamarádky v Bratislavě. A protože vždycky ukazuji něco málo detailů a pohledů "jak to všechno vznikalo", přibalím dnes i něco z tohoto soudku.












































Dnes detaily ze vzniku organizeru. Aneb při recyklaci se opravdu snažím využít každý kousek látky. Nejvíc mě bavila ta šedá knoflíková léka nahoře, ale už jí byl opravdu jenom malý kousek.



Organizér báječně pasuje k tašce, jen nevím, jestli si ke každé tašce najdu látky na pasující organizér (asi ano) a jestli si pokaždé k tašce někdo organizér koupí (uvidíme). Na téhle je vidět novinka - mám nové černé popruhy. A jak vidíte, zase jsem se snažila využít původní kapsy z použitých oděvů. Třeba ta bočnice, to jsou moje bývalé business kalhoty. A ta béžová kapsa to je stará sukně - byla ze sekáče, ale nosila jsem jí poměrně dlouho.


Nicméně tady je vidět ten detail lépe. Celý kus látky je našit tak, aby horní okraj (původně pásek). Dost mě baví dávat i na podšívku nakládané kapsy, v tomhle případě je to z jedné košile. Akurát že ... těch kapes se mi jaksi nedostává.
















Další detail, který mé tašky spojuje, je ucho vedené po celé délce, tedy vlastně šířce a výšce a spojení na dně kůží nebo semišem. U obou horských nákupních Peterů, u tmavého i světlého, jsem použila čokoládově hnědou rukavici semišku. Tady na fotce se světlýma ušima je ještě čtverec semiše nezastřižen, to jako kdyby došlo na pochyby o výstupním standartu...



Protože jsem těch nákupních Peterů už išila několik, mám vymyšlený systém složení do ochranného vaku. Vymyslela jsem si speciální jévé pytlíky, jeden z nich jste mohli vidět i u tašky pro Jessicu. Všechny tašky teď takhle balím a i u těch v e-shopu tomu nebude jinak.


A abyste neřekli, že tu pořád jenom melu, tak tohle je první, teda vlastně druhý kandidát na prodej. Ve fázi puzzle. Ale začátkem příštího týdne z toho bude taška typu Klára a bude k mání...



Taky se vám stává, že se necháte barevně inspirovat fotkou, která vlastně nemá s tím co děláte mnoho společného? Já si takové fotky ukládám do barvové inspirace na Pinterestu.

A teď jdu vstřebávat zážitky z Milána, kde jsem byla v pondělí, abych vám mohla něco napsat na Anunk. Ostatně, Klára už krásně začala, ty světla se mi tuze líbí.

Tak světlý a pěkný víkend vinšuju a těším se na první e-shopové zákazníky a zákaznice!


Pinterest Facebook Twitter Google +1

čtvrtek 13. března 2014

Swiss rules IV



Včera večer jsem jela tramvají a všimla jsem si tohoto nápisu, který je tam už ty tři roky co jsem tady, ale až teď jsem se mu zasmála, stejně jako před časem těm piktogramům vedle něj. Protože už mám němčinu* trochu víc naposlouchanou a pod kůží, baví mě překládat, co vidím kolem sebe. Jenže to má trochu háček. Vůbec ten jazyk neumím a navíc mám poměrně velkou fantazii. Takže jsem ten nápis přeložila takhle:


Nemůžeme šolichat všechny vagony a proto nehlídané děti musíme zalepit.


Pardon, jestli vám to nepřijde vtipné, ale já se u toho řežu i teď při psaní. A to je pro dnešek celé. Zítra si na Anunku můžete počíst o pár hudebních typech na jarní osvěžení ducha a ucha.


* tímto bych chtěla poděkovat souboru anonymních čtenářek - komentátorek, které mě navedly na chybu v mém textu. I když mi to teda nejdřív nedocvaklo. Ale zato si už budu pamatovat, že se němčiny, angličtiny i ruštiny píšou s malým. Kuju. 

A jak se překládá a nebo takhle při jaru skládá vám? 



Pinterest Facebook Twitter Google +1

sobota 8. března 2014

Peter Bag | Minty



Nedávno jsem se jen tak mimoděk zeptala, jestli někdo nechce mentolovou nákupní tašku. Ozvala se Martina a já si počkala na popruhy a pustila se do toho. Na fotce ještě částečně díl z mentolového organizéru. 


Zadní díl opět ze ... zadního dílu mentolových lněných kalhot ze second handu.




Druhá strana květovaná ze starého závěsu. Bočnice z baloňáku po švagrové, ponechala jsem dírky i kapsu. Malou dírku, nikoli tu knoflíkovou, jsem zakryla růžovou semišovou záplatou ze sekáčové sukně.


Popruhy u všech tašek Peter spojuji na dně tašky koženým nebo semišovým dílem. Dílem aby to celé dobře drželo, dílem aby to lépe vypadalo a dílem ... aby to bylo pěkně začištěné. 


Z vnitřních komponentů stadartní karabinka na klíče, kterou jsem našila na nově příchozí popruh. A protože jsem došívala v Čechách, použila jsem stužku z kamarádčiny zásoby. Začištění popruhu filcem.


Premiérově jsem použila taškové magnety. Tady u taškového Petera jsem raději dala dva, ona je to totiž opravdu hodně velká taška. Vnitřní kapsy jsou částečné z mé proužkované podšívkoviny, částečně z baloňáku a košile. 

Taška Peter Minty je už prodaná. Ale mám nastříháno několik tašek i kabelek, takže už bych měla v e-shopu začít leštit výlohu a cinkat pokladničkou. Mám pro vás totiž takovou malou, zásobovací, aktualizaci:


To vypadá docela slibně, co říkáte? A na čem zrovna teď pracujete vy?

Pěkný víkend přeju!

Pinterest Facebook Twitter Google +1

Taky by vás mohlo bavit / You might also like

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...